Únor 2011

Někdy i ty nejrozumější znás udělají unáhledné a špatná opravdu špatná špatná rozhodnutí

27. února 2011 v 19:44 | Posted By : Romča |  diary
Tumblr_lh7ukryz0d1qb5t88o1_500_large
Někdy i ty nejrozumější znás udělají unáhledné a špatná opravdu špatná špatná rozhodnutí nebo opravdu bláznivá rozhodnutí kterého pak později budou litovat, když tu věc ale děláme nikdy nepřemýšlíme a nevíme jaký dopad to bude mít na ostatní pomalu si čin ten špatný čin nebo naopak ten blázniví který jsme udělali uvědomujeme až den poté a nebo dva dny ono je to docela jedno, za jak dlouho si tu věc uvědomíme ale stejně uvědomíme , nakonec ale ono občas není tak špatný nápad udělat něco špatného alespon se poučímě spíše doufáme že se poučíme ale je to opravdu tak jak si to v hlavě říkáme ten onen špatný čin nás doprovázý ale dal nám novou zkušenost... Jeden moudrý muž kdysi řekl, že můžeme mít vše ve svém životě, pokud tomu všechno obětujeme. Co tím myslel je, že, nic nepřichází jen tak když něco chceme at už je to špatná či dobrá věc musíme si za tím jít obětovat tomu všechno a víme nebo doufáme že se to stane at už dřív nebo později to na čem jsme tak trvdě pracovaly se nám dostane.. Nechápete to ? Ono to ani nevadí.. Jen moje bláznivá teorie která nikoho nazajímá...
Ani nepřepoklám že někdo bude znát Secondhand Serenade..

Pravda je bolestivá. Pravdu totiž v podstatě nechce nikdo slyšet

26. února 2011 v 21:44 | Romča |  diary
Pravda je bolestivá. Pravdu totiž v podstatě nechce nikdo slyšet, zvlášť když se náhle zjeví. Někdy řekneme pravdu, protože víc už nic jiného dát nemůžeme. Někdy říkáme pravdu, protože jí musíme říct nahlas, abychom si ji vůbec uvědomili. A někdy říkáme pravdu, protože si prostě nemůžeme pomoc. A někdy ji řekneme, protože jinak už to dál nejde.Pravda vždy vyjde najevo alespon tak se to píše,ale proč? Já tomu nemůžu věřit. Lidi přece říkají, že chtějí znát pravdu, ale opravdu ji chtějí?? Stojí jim ta bolest za to ?.. To je ta otázka odpovězte si na ní, chráníme ty co milujeme lží ale oklamávat je ? Je to opravdu to co chceme ne ale nikdy prostě není možno si vybrat.

Keane - Somewhere Only We Know

Dnes byl byl den plný klidu a já ho obstála konečně po tak náročném a vyčerpávajícím týdnu jsem si odpočinula, upekla jsem buchtu musím se za ní pochválit je opravdu báječná a hlavně všem chutná a ted tu sedím a piju můj oblíbený zelený čaj.. Prostě jen KLID a TICHO a to po tak dlouhé době.Někdo to třeba nepochopí tráví soboty tím že je někde v klubu a ráno se probouzí z kocovinou, já ráda trávím čas s přátely a rodinou doma a vklidu miluju společné večeře s rodinou a noční přespávání u kamarádky, nebo pozdní noční procházky.. Taková já prostě sem..

Představivost je jednoduchá

26. února 2011 v 9:31 | Romča |  diary
Napsat článek je to trochu o přemýšlení, píšu a přemýšlím co naspat ono totiž dá docela práci napsat něco krátkého aby člověk nebyl líný si to přečíst a přitom aby to obsahovalo vše to jsem chtěla vyjádřit.. Kouknout na člověka a posoudit ho, během pěti minut aniž bychom ho poznali trochu blíže uděláme si na něj svůj obraz a necháme to, proč toho člověka ale blíže nepoznat je to strach z bolesti kterou ten dotyčný můžu zbůsobit? Představivost je jednoduchá , bolest je zlá a bolí ale ve skutečnosti ta bolest je tu proto aby nák něco zdělila.. Chyby jsou bolestivé, ale jsou tím jediným způsobem, jak zjistit kým jste co můžete.Dnešní den bude jiný, jsem opravdu ráda že je konečně víkend, musím na chvíli vypnout, přestat myslet ale jak.

Na konci každého dne

24. února 2011 v 19:38 | Romča |  diary
Na konci každého dne je tím, co doopravdy chceme, být jen někomu nablízku. Takže to, jak si všichni zachováváme odstup a předstíráme, že se o sebe vůbec nestaráme, je obvykle pěkná blbost. Takže si vybíráme, komu chceme zůstat blízcí. Máme sklon držet se jich a nezáleží na tom, jak moc jsme jim ublížili. Oni totiž lidé, kteří s vámi na konci dne zůstanou, jsou těmi, které stojí za to si udržet. Samozřejmě, že "blízko" někdy může být až příliš blízko… ale občas je tento vpád do osobního prostoru přesně tím, co potřebujeme.Nemám stále čas, jen nachvilku zasednu a zase odcházím, tento měsíc je tak moc náročný..Každý večer padnu úvavou do mé postele, připravena na další zdrtující den.

Její hlas je pro mě něčím tak strašlivě zajímaví, nemůžu si prostě pomoc..

Svůj život začínáme několika drobnými povinnostmi

23. února 2011 v 21:00 | Romča |  diary
Tumblr_lh1jf8ovop1qda9pro1_500_large
Svůj život začínáme několika drobnými povinnostmi. Slibujeme věrnost svojí vlajce, přísaháme, že vrátíme knížky do knihovny. Jak ale stárneme, začínáme skládat jiné sliby, jiné přísahy, doslova se zavalíme vlastními závazky. Nikomu neublížit, neříkat nic než pravdu, milovat a ctít, dokud nás smrt nerozdělí. Takže všude slibujeme horem dolem, dokud každému něco nedlužíme a pak nás najednou nenapadne: "Co to kruci…?"Každý člověk by si z vás chtěl kousek přivlastnit. Stačí slíbit jedinou titěrnou věc a najednou se topíte ve vlastních závazcích. Závazcích. Takže uděláte to, co by udělal každý rozumný člověk. Ženete se jako šílení, abyste svým slibům utekli, a doufáte, že budou zapomenuty. Dříve nebo později vás ale vždy dohoní a vy občas zjistíte, že závazek, před kterým prcháte nejvíce, za to vlastně vůbec nestojí.
Sami do světa vcházíme a sami z něj také odcházíme. A to vše, co se děje mezitím? Dlužíme sami sobě, abychom si našli trochu společnosti. Potřebujeme pomoc, potřebujeme podporu Jinak bychom v tom byli úplně sami. Cizinci, odříznuti jeden od druhého. A často zapomínáme, jak moc propojeni vlastně jsme. Namísto toho si volíme lásku….volíme si život…a na kratičkou chvilku se cítíme o trochu méně osamělí.

Celé své životy se trápíme se svojí budoucností

20. února 2011 v 17:21 | Romča |  diary
EXPECT
Další článek, to je co říct zase jedna fotka opět v opravdu hrozné kvalitě, mám špatný foták.
expect.blog.cz

Celé své životy se trápíme se svojí budoucností, děláme si do ní plány, snažíme se ji předpovědět, jako by snad její rozluštění mělo nějak utlumit onen náraz. Budoucnost se ale neustále mění. Budoucnost je domovem našich nejhlubších obav a nejdivočejších nadějí. Jedna věc je ale jistá. Když se budoucnost konečně vyjeví, nikdy není taková, jakou jsme si ji představovali.
expect.blog.cz

"Řekli jste to?Miluji tě. Nechci žít ani moment bez tebe. Můj život už nebude jako dřív. Řekli jste to? Načrtněte si svůj plán, stanovte si svoje cíle, vyjděte jim vstříc. Jen se tu a tam nezapomeňte rozhlédnout, nasát atmosféru všemi póry…protože tohle je ono….a zítra to třeba může být celé pryč."

Popravdě ani nepředpokládem že někdo něco napíše, dnes je každej tak líný přečíst další článek. ;)

Na vrcholcích hor se pořizují fotky horolezců usměvavých, nadšených a vítězně rozjásaných

19. února 2011 v 17:37 | Romča |  diary
expect.blog.cz
Krásný večer, dlouho jsem se naozvala zase neměla jsem vůbec tento týden čas..! ;)Dneska jsem pekla ano pekla Já .Rozhodla jsem se že budu péts každý víkend, příštá pěču nejspíš bábovku, dokonce jsem udělala fotku její kvalita je do nebe volající ale mám špatný foták.
expect.blog.cz

Na vrcholcích hor se pořizují fotky horolezců usměvavých, nadšených a vítězně rozjásaných. Nikdo je nefotí po cestě, protože kdo by si chtěl pamatovat tenhle zbytek?  Popoháníme se proto, že musíme, a ne snad proto, že by se nám to líbilo. Vytrvalý výstup, bolest a trápení, než se člověk dostane o stupeň výše…tohle si nikdo nefotí, každý by na to raději zapomněl. Chceme si totiž pamatovat jen onen výhled seshora, onen dech beroucí moment, kdy jsme stáli na okraji světa. Kvůli němu tak neúnavně šplháme vzhůru a ono nám to za tu bolest stojí. Tohle je právě to nejšílenější. Ono to totiž stojí úplně za cokoliv.

miluju tu písničku, tak uklidnující hlas v hlavně mi melodie zní stále a stále..
Dost žvanění.. 

Chyby, každý jich za svůj život nadělá tolik..

12. února 2011 v 19:08 | Romča |  diary
expect.blog.cz
Chyby, každý jich za svůj život nadělá tolik až to není pěkné já dělám jednu za druhou někdo se znich třeba nikdy nepoučí "chybymy se člověk učí" to platí jak pro někoho ale ne pro mě udělám jednu chybu a opakuji ji stále i když vím že je to tak špatně ale proč? Bez ohledu na to, jak moc se snažíte, bez ohledu na to, jak dobré jsou vaše úmysly, budete dělat chyby. Budete lidem ubližovat. Bude ublíženo vám. A jestli se z toho někdy chcete sebrat, vlastně můžete říct jen jedinou věc.Odpustit a zapomenout. Tak se to říká. Je to dobrá rada, ale není moc praktická. Když nám někdo ublíží, chceme mu to oplatit. Když nám někdo ukřivdí, chceme se zachovat správně. Bez odpuštění se staré hádky nikdy nevyřeší. Staré rány se nezahojí. A můžeme maximálně doufat, že jednou budeme mít takové štěstí, že zapomeneme.
EXPECT
princ Edward: Hledám Giselle. Tu krásnou koketu, co souzní se mnou v duetu.
........................
citát.. 
Směj se, kdy můžeš. Omlouvej se, když bys měl a nech plavat věci, které nemůžeš změnit. Miluj hluboce a odpouštěj rychle. A nebuď smutný, protože život je moc krátký na to být nešťastný. Lidé se mění a věci se kazí, ale vždycky si pamatuj - ŽIVOT JDE DÁL!

You didn't ask for this
Nobody ever would
Caught in the middle of this dysfunction
It's yoursad reality
It's your messed up family tree
And all your left with all these questions

Are you gonna be like your father was and his father was?
Do you have to carry what they've handed down?

No, this is not your legacy
This is not your destiny
Yesterday does not define you
No, this is not your legacy
This is not your meant to be
I can break the chains that bind you


Všichni z nás si pamatujeme pohádky našich dětství

12. února 2011 v 12:53 | Romča |  diary
animace mé výroby !!! 
Předem se omlouvám za moji naktivitu není čas.. 
Všichni z nás si pamatujeme pohádky našich dětství. Popelku, jíž padne střevíček jako ulitý, žabáka, jenž se změní v prince, Šípkovou Růženku, probuzenou polibkem. Bylo nebylo … a žili šťastně až do smrti. Pohádky. Látka, z níž jsou spředené sny. Problémem ovšem je, že se pohádky nevyplňují. Zato ty ostatní příběhy, ty jež začínají temnými a bouřlivými nocemi a končí nevyřčeným. Právě noční můry, zdá se, se vždy stávají realitou.
EXPECTna fotce jsem já.. ovšem obliček nejde vidět a ani nepůjde..

Bylo nebylo … šťastně až do smrti … Příběhy, jež vyprávíme, jsou látkou, z níž jsou spředené sny. Pohádky se nevyplňují. Realita je mnohem bouřlivější … mnohem ponurejší… mnohem děsivější. Poslouchejte, lidi. Poslouchejte mě. Realita je o tolik zajímavější, než žití šťastně až do smrti.
I'll run my fingers through your hair tonight
There's no one else, I'm sure of this
I need you now

I'll give you all of me
I'll make you mine
If you'll take me and make me
Your first in line, oh

I've made my home in your heart and your mind
And you laid your hands on my chest and
You pointed home

Dobré odpoledne, jmenuji se Russel, jsem malý průzkumník divočiny, kmen 54 vodní chýše 12, mohu vám s něčím pomoci?