Listopad 2012

boom

11. listopadu 2012 v 23:20 | R
Sedím tu nad hrnkem zeleného čaje s představou že začíná další náročný týden.Tenhle ttýden bude lepší musí být alespon jen pro to že jsem to řekla.Mé deprese z neštastné zamilovanosti jestli se tomu tak dá říkat nejspíš odešla, kompenzuji si to nákupy a časem který trávím s přáteli ktří jsou k nezaplacení, už to travalo prostě příliš dlouho a byla na čase se hnout dál a myslím že úspěsně at se jdou všichni bodnout.Odjakživa jsem říkala, že samotné by mi bylo lépe. Měla bych školu přátele,ale někoho, od nějž by se mi odvíjel celý život? To za ty starosti nestojí. Jenže člověk míní, život mění. Že by mi bylo lépe samotné jsem neříkala bezdůvodně. Nemyslím si, že samotná bych byla šťastnější. Jde jen o to, že pokud bych někoho milovala, a náš vztah se potom rozpadl, nemusela bych to přežít. Být sama je jednodušší. Co když totiž zjistíte, že lásku potřebujete a najednou o ni přijdete? Co když se vám zalíbí a začnete na ni spoléhat?

mmm

4. listopadu 2012 v 19:52 | R |  diary
Nemám vůbec čas, škola praxe práce maturita najednou je toho tolik že nevim co dříve.To je ten důvod proč se tady vůbec neukážu.Nevířím tomu že je listopad proč to tak rychle utíká ráda bych zpět vrátila letní večery..
Je to zamnou konečně to můžu říct aniž bych lhala sama sobě.Ale nějak mě nemůže zase nechat druhá strana co si tím dokazuje nechápu já se chci hnout a udělat rok vpřed a myslím že se mi to deocela i daří.Na začátku všeho býváme vždy tak plní naděje, až se nám zdá, že můžeme celý svět jedině dobýt. Nikoliv o něj také přijít. Říká se, že neschopnost přijmout ztrátu je formou šílenství…A nejspíš je to i pravda. Někdy je to ale také jediný způsob, jak přežít